Co je to SKT - syndrom karpálního tunelu?

Úžinové syndromy jsou způsobeny útlakem určitého nervu v místě některého anatomicky podmíněného zúžení. SKT je způsoben postižením středového nervu v oblasti zápěstí a jedná se o jeden z nejčastějších úžinových syndromů.
Karpální kanál je anatomický prostor tvořený zápěstními kůstkami a přemosťujícím karpálním vazem /LCT/ – proto tunel. Tímto prostorem prochází celkem 10 struktur /9 šlach + 1 nerv/, z nichž středový nerv je nejzranitelnější (nervus medianus). Kvůli přetěžování zápěstí může docházet k mikrotraumatům a chronickému zánětu vazivového obalu šlach, otoku a tím pádem k útlaku středového nervu.

Příčin potíží je celá řada - hrozí nejen ženám a starším lidem, ale také souvisí s povoláním - nezdravé přetěžování rukou ať už těžkou prací, či lehčí stereotypní prací.

Jsou i geneticky podmíněny – chronický zánět kloubů, RA.

Časté jsou hormonální či metabolické příčiny – potíže se ŠŽ, obezita, diabetes, těhotenství, menopauza,
Sklony k otoku – úrazy – zlomeniny, poranění vazů…
Přispívá k nim i nezdravý životní styl, nadměrné pití alkoholu, nedostatek vitamínů a minerálů. Syndrom karpálního tunelu se týká zejména těchto profesních činností:
• manuální práce na lince - na jakékoliv montážní lince
• výroba, šití a opravy oděvů
• práce ve skladu, příprava zásilek, balení potravin na lince
• profesionální hra na hudební nástroj – houslisté, kytaristé, klavíristé atd.
• práce se sbíječkou, vrtačkou, motorovou pilou apod.
• práce na počítači atd.

Projevy obtíží:

• oslabená citlivost prstů a porucha funkce prstů a zápěstí, problém s ohýbáním prstů, bolesti vystřelující až do lokte či ramene
• bolest a potíže s maximem v klidu – typické noční obtíže, brnění, buzení a nutnost vytřepávání rukou či svěšení z postele
• otok prstů a zápěstí – i jen subjektivní pocit
• bolesti a brnění při držení řídítek /kolo, motorka/ či volantu
• problémy s malými předměty – knoflíky, mince, jehla atd.
• v horších případech člověk neudrží v ruce předměty a tyto mu padají, nedokáže již vykonávat běžné manuální činnosti
• při progresi a neřešení stavu může dojít k paradoxnímu „zlepšení“ – přestávají noční bolesti, ale horší se motorická šikovnost rukou – oslabení úchopu palce s vychudnutím palcového valu dlaně - již známka těžkého poškození s výrazným zhoršením možnosti regenerace středového nervu!
ALE! Ne každý jedinec vykonávající těžkou či stereotypní práci je syndromem karpálního kanálu ohrožen! Záleží na anatomických poměrech, trénovanosti, odolnosti dané osoby i subjektivnímu vnímání obtíží.

Vyšetření:

S výše popsanými příznaky navštivte svého praktického lékaře, který vás odešle na neurologii k provedení EMG vyš. – vyšetření rychlosti vodivosti nervů.
V případě pozitivního a různě těžkého nálezu na EMG většinou neurolog indikuje operační léčbu a odešle pacienta za příslušnou odborností.
Terapie při syndromu karpálního tunelu:

Při mírných obtížích se volí konzervativní terapie - polohování končetiny, dlahování, taping, užívání protizánětlivých léků a obstřiků nervu. Existují také uvolňující cviky na karpální tunel.
Při selhání konzervativní léčby nebo v případech středně těžkého až těžkého útlaku středového nervu se však přistupuje k chirurgickému řešení syndromu karpálního tunelu.

Průběh operace karpálního tunelu:

Principem operace je proříznutí vazu (LCT - ligamentum carpi transversum), který shora ohraničuje karpální tunel. Operace karpálního tunelu není pro pacienta náročná, lze ji provádět ambulantně v lokální anestesii a nejčastěji trvá cca 30 minut. Pacientům doporučujeme mít po operaci na cestu domů doprovod.
Pacient pociťuje výraznou úlevu už 1-2 dny po operaci karpálního tunelu. Ruku je po operaci nutné šetřit minimálně 1M, lépe je však vyvarovat se zatěžujících činností po dobou 3M. Rehabilitace po operaci je individuální a při dodržení režimových opatření často není nutná.
Existuje i možnost endoskopické operace - je metodou volby např. u mladších pacientů.
Endoskopická operace zkrátí dobu pracovní neschopnosti (nemanuálně pracující) a návrat do běžných činností denního života cca o 2-3T, zůstává také kratší jizva. Co se týče funkčního výsledku, úlevy od bolestí a procenta komplikací, jsou oba výkony statisticky bez rozdílu, ale zde si pacient operaci připlácí.

Pooperační péče a rekonvalescence:

Režimová opatření po operačním výkonu sestávají ze zvýšené polohy ruky, chlazení operované oblasti. Ruku je potřeba šetřit, užití analgetik dle potřeby – většinou jen krátkodobě, klidový režim je podpořen i sádrovou dlahou. Pacient vykonává běžné denní činnosti – jídlo, je schopen podat si něco lehkého či přidržet předměty – knihu atd…. Přísnější klidový režim trvá do vytažení stehů, cca 10 až 14 dní, individuálně dle hojení.
Po extrakci stehů následuje ještě dalších 14 dní šetřící režim. Zátěž po měsíci od operaci je pak třeba posuzovat individuálně dle pracovního zařazení, v případě těžce manuálně pracujících je třeba počítat i s 3-4 měsíční pracovní neschopností. Po této době se ale obvykle již pacient zcela vrací ke všem dřívějším aktivitám. Pro ukončení PN je rozhodující kontrolní EMG vyš. po 3M.

Péče o jizvu a rehabilitace:

Rehabilitace po operaci karpálního tunelu probíhá v případě dobré edukace pacienta operatérem individuálně. Sestává se hlavně z lokální péče o jizvu a tlakových masáží.
K RHB pod dohledem fyzioterapeuta se přistupuje individuálně v případech potřeby (déle trvající otoky, bolesti, omezení hybnosti...).
Po zpevnění jizvy, což bývá cca 1 týden po vytažení stehů, se doporučuje začít provádět tlakové masáže. Dále je vhodné jizvu pravidelně promašťovat, aby se zabránilo jejímu vysychání. K tomu může posloužit celá řada preparátů – sádlo, měsíčková mast, kalciová mast, Indulona, až po preparáty určené přímo na jizvy - různé formy silikonových náplastí. Velmi důležitá je i desenzibilizace v kukuřici 2x/.

Kontraindikace:

Operace není vhodná u lehké formy postižení a v případě odeznívajících přechodných obtíží, kdy se volí konzervativní terapie.
Relativních nebo spíše dočasných kontraindikací výkonu může být celá řada: např. špatný lokální stav kožního krytu či infekt v místě incize.
Absolutní kontraindikace výkonu ale neexistuje, vždy záleží na tíži a urgentnosti klinických obtíží.

Komplikace při operaci karpálního tunelu

Jako při každé operaci se mohou po operaci karpálního tunelu vyskytnout obecné chirurgické komplikace jako krvácení a infekce po výkonu. Obě tyto komplikace jsou však vzácné.
Častěji se může vyskytnout různá forma modřin nebo podlitin zápěstí a předloktí u pacientů, kteří užívají antikoagulancia nebo antiagregancia. Tato komplikace bývá nezávažná a sama se v průběhu 1 až 2 týdnů upraví.
Stejně jako po každém chirurgickém zákroku nebo jakémkoliv poranění nastává u predisponovaných jedinců riziko vzniku keloidní jizvy. V oblasti ruky a zápěstí bývá však tento jev velmi vzácný.
Mezi specifická rizika této operace patří riziko poškození nervu, pohybuje se však kolem 0,3 % a bývá spojeno s anatomickou anomálií v průběhu jednotlivých větví nervu. Stav se často upraví sám, v případě podezření na vážnější poranění nervu je indikována operační revize a mikrochirurgické ošetření nervu.
Mezi další obdobně vzácné komplikace patří riziko poranění šlach, případně srůsty mezi nimi. Někdy je popisováno zhoršení síly stisku, toto však bývá přechodné.
Možnou komplikací může být i omezení hybnosti, které nejčastěji může nastat při komorbiditách typu různá revmatická onemocnění, případně u dlouhodobé fixace u starých pacientu nebo pacientů s atrózou. Většinou se tato situace řeší rehabilitací.
Výjimečně se může stát, že se onemocnění vrátí, většinou v případě zvýšeného jizvení v oblasti karpálního tunelu, případně inkompletního protětí karpálního vazu. Obojí se řeší reoperací. Procentuální riziko rekurence onemocnění je různé, nejčastěji se uvádí někde kolem 2 %.