Stenozující tendovaginitida (skákavý prst, trigger finger, lupavý prst):

Stenozující tendovaginitida je onemocnění, při kterém dochází k nepoměru mezi velikostí šlachy a rozměrem vazivového kanálku v oblasti základního MCP kl. - poutkem A1 - ve kterém se šlacha pohybuje. Za normálních podmínek kloužou šlachy přes poutka volně, ale při patologickém zduření poutka nebo šlachy dochází k drhnutí nebo zastavení pohybu šlachy. Až po překonání většího odporu šlacha náhle projde poutkem a prst jakoby přeskočí - pacient pociťuje jako lupnutí.
Nejčastěji se jedná o primární formu onemocnění, postiženy jsou většinou ženy středního věku - chronicky přetížené HKK. Problém se často vyskytuje spolu s m. DeQuervain či sy KT, a také není neobvyklé postižení více prstů – v dospělosti je max. obtíží u I a IV. prstu, méně často u III. prstu, postižení II. prstu je vyjímečné.
Sekundární forma se vyskytuje u revmatoidní artritidy, dny, cukrovky či jiných metabolických onemocnění.
Existuje i vrozená forma, která se vyskytuje v dětství, je méně častá a týká se palce. Na rozdíl od postižení u dospělé populace se zde nejčastěji jedná o lokální zesílení šlachy flexoru (tzv. Nottův uzel) nikoliv o zánětlivé zúžení šlachové pochvy. Flekční deformity si nejčastěji všimne matka při pokusu o pasivní natažení palečku, či až po třetím měsíci života, kdy dítě začíná palec používat k úchopu.

Terapie:

V počátečních stadiích prst přeskakuje jen občas a pokud to pacientovi subjektivně nevadí, je indikován konzervativní postup - klidový režim a blokovací dlažka, aplikace protizánětlivých mastí (antiflogistika), případně obstřik, event. RHB. Pokud je konzervativní léčba neúspěšná, doporučuje se provedení chirurgického výkonu. Princip výkonu, který se provádí v lokálním umrtvení, je protnutí poutka, po kterém se šlacha ihned začne pohybovat volně, bez přeskakování. Někdy je nutné uvolnit i vzájemné srůsty šlach.
U dětí je spektrum léčebných doporučení s ohledem na literární zdroje velmi široké. Od prostého sledování, přes fyzioterapii a dlahovací techniky až po perkutánní uvolnění nebo klasický chirurgický výkon. Prospektivní studie Baeka a spol.sledovala vývoj skákavých palců u 71 dětí ve věku od 1 měsíce do 4,5 roku. U více než 60 % z nich došlo za průměrnou dobu sledování 4 let k úplné spontánní úpravě stavu s plnou aktivní i pasivní extenzí palce. Odsunutí chirurgického řešení do věku 3 let dítěte není nikterak škodlivé (nevede ke vzniku trvalé kontraktury nebo omezení hybnosti prstu).

Pooperační péče a délka PN:

Jako po každé operaci na ruce je velmi důležité pasivní i aktivní cvičení - usilujeme o plné sevření prstů do pěsti a o jejich plné natažení min. 5x denně 2-3 cviky. Důsledná elevace končetiny k zabránění otoku, po zhojení nezbytné tlakové masáže, které působí uvolnění tuhé jizvy a prevenci srůstů mezi jednotlivými anatomickými vrstvami. Případné přetrvávající postavení prstu v poohnutí se léčí dlahováním, cílenou RHB pod dohledem, užitím analgetik. Délka PN závisí na charakteru práce, většinou za 2-3T od operace, u manuálně pracujících je cca o 1-2T delší.